Architektonický rozbor kostela sv. Mikuláše v Krucemburku

Rozsáhlý archtitektonický rozbor PhDr. Pavla Borského, CSc. S jeho laskavým svolením tento text mohl být zveřejněn na farních stránkách.

 

 

Kostel se nachází ve výšinné poloze na okraji zástavby. Orientované jednolodí s hranolovou věží po jižní straně pětiboce uzavřeného protáhlého kněžiště s opěráky v nárožích stojí uprostřed zrušeného hřbitova obehnaného zdí. Terén kolem kostela se svažuje jižním směrem. Na severu obíhá kostel při patě průčelí příkop s betonovou zdí, vyhloubený ve zvýšeném terénu hřbitova. V přízemí věže vystupuje na východní straně apsida překrytá kuželovou oplechovanou stříškou protaženou ke stěně kněžiště. K západní stěně věže přiléhá schodišťový přístavek. Přístavek kryje samostatná pultová střecha. Obdélné lodi s hlavním vstupem v západním průčelí je představena šířkově orientovaná klenutá předsíňka obdélného půdorysu se sedlovou oplechovanou střechou. Vstup do kostela je stejně jako celá předsíň vysunutý z osy lodi jižním směrem. Ve vstupu do předsíně sklenuté křížovou klenbou s vytaženými hranami je osazen pravoúhlý sedlový portál s okosem ukončeným ven sklopenými výběhy. Kostel kryje oplechovaná sedlová střecha. Nad závěrem presbytáře je zvalbená a na západní straně uzavřená dvoudílným štítem s volutovými křídly. Ve spodní části štítu je v ose výklenek s kamennou sochou P. Marie s dítětem. Pod nikou je kruhové okno s okoseným ostěním.

 

Hladká průčelí vrcholí profilovanou římsou, která obíhá pouze loď. Horní část věže je v úrovni druhého patra odsazena výrazným šikmým ústupkem pokrytým plechem. Věž vrcholí oplechovanou bání. Okenní otvory jsou stroze vyříznuty ve fasádách bez ostění a šambrán s výjimkou kruhového okna v západním průčelí a okna v jižní stěně kněžiště. Toto pravoúhlé okno rámuje bíle olíčené kamenné ostění s okosem ukončeným ven sklopenými výběhy shodného provedení s portálkem západní předsíně. 

Plochostropá loď je osvětlena z obou stran dvojicemi oken s půlkruhovými záklenky. V západní části lodi je celodřevěná hudební kruchta přístupná zvenčí samostatným pravoúhlým vstupem. Po pravé straně dodatečně vybouraného a cihlami obezděného vstupu v západním průčelí kostela probíhá na rozhraní cihlového a lomového zdiva spára přináležející asi k půlkruhovému otvoru nebo výklenku, který byl zazděn kamenným zdivem. Spodní okraj otvoru se snad nacházel v horní třetině dveří na kruchtu. Ve spáře je omítka nahozená na cihelném zdivu. V hlavním vstupu do kostela je osazen hrotitý portál profilovaný oblouny, výžlabky a hruškovci na zalamovaném soklu. Ostění portálu předstupuje před líc západní stěny lodi a jeho vrchol přetíná klenba předsíně. V severní špaletě dveřního výklenku portálu na straně lodi je kapsa pro závoru se ztraceným bedněním.

V jižní zdi lodi je zazděný druhý, mladší boční vstup. V půlkruhově ukončeném dveřním výklenku je pravoúhlý subtilní kamenný portál s odsazeným segmentovým záklenkem. Nad zazděným portálem je termální okno. Od kněžiště ve zvýšené úrovni je loď oddělena hrotitým triumfálním obloukem, který je směrem do lodi zkosen. Lomený záklenek vítězného oblouku je asymetrický a na straně věže je výrazně strmější.

Klenuté kněžiště se žebrovou klenbou sestává z mělkého křížového pole a paprsčitě sklenutého závěru. Na vnějšku je podepřeno nakoso postavenými mohutnými neodstupněnými opěráky s oplechovanými pulty. Na severní straně stojí kolmo situovaný opěrák. Klínová, na bocích prožlabená žebra vybíhají do hladkých terčových svorníků přímo ze zdí. Ve východním poli závěru jsou v místě konzol lidské masky. Kněžiště osvětlují tři lomená okna. Na severní straně presbytáře je prolomeno okno s půlkruhovým záklenkem a na jihu u věže je výše popsané pravoúhlé okno. V severní stěně závěru je zazděný sanktuář. Na jižní straně kněžiště je v poli u věže vyzděno půlkruhové sedile.

Do sakristie v podvěží vede pravoúhlý sedlový portál. Nad vysokým hladkým soklem člení ostění hruškovec mezi mělkými výžlabky a oblouny. Podvěží je sklenuto křížovou klenbou s prožlabenými žebry, která vybíhají přímo z koutů prostory a protínají se v hladkém terčovém svorníku. Apsida uzavřená konchou je od podvěží oddělena půlkruhovým pasem. V apsidě je vybouraný novodobý vstup do sakristie zvenčí. Nad ním je zazděné okno. Podvěží je od jihu osvětleno úzkým obdélným okénkem.

Patro věže je osvětleno od východu a od jihu hrotitými okénky s nosy nebo záklenkem ve tvaru jeptišky. V současnosti je patro věže přístupné ze schodišťového přístavku na západní straně věže po kamenném šnekovém schodišti. Vstup do patra je situován v místě západního okna. Původní vstup do patra věže vedl přímo z lodi a přistavoval se k němu zřejmě žebřík. V zazděném vstupu pod stropem lodi je hrotitý kamenný portál. Šikmo vedená krátká chodba o šířce 100 cm (při délce levé strany 115 cm, pravé strany 105 cm) se střechovitým záklenkem prochází západní stěnou lodi a ústí do severozápadního kouta věže. Vyústění chodby zakrývají trámy mladší zvonové stolice. Vrchol záklenku se nachází ve výšce 88 cm nad současnou dřevěnou podlahou. Další, neosvětlené podlaží věže pod zvonicí je přístupné po dřevěném žebříkovém schodišti. Z úrovně tohoto podlaží se vstupuje průrazem vybouraným v severní zdi věže do podkroví kostela.

Půdu nad lodí uzavírá na západní straně štít vyzděný z cihel o rozměrech 14-14,5 x 6,5 x 29 cm. Východní kamenný štít byl odbourán. V severní stěně věže se východně od průlezu nacházejí tři trámové kapsy a pod nimi je nad klenbou presbytáře úsek radiálně skládaných kamenů tvořících záklenek otvoru nebo roznášecí pas. Dvě krajní hluboké kapsy byly určeny pro šikmo osazené rámy. V prostřední mělké kapse je v maltě otisk čelně osazeného trámu. Přibližně v úrovni výměny stávajícího krovu o 163 cm výše je na rozhraní horní omítnuté a spodní režné části severní stěny věže řádek vyložených plochých kamenů. Nad nimi je vyhřezlá malta, která ztuhla v místě předpokládaného úžlabí starší odstraněné střechy nebo snad žlabu, který se při zdi věže nacházel. V bezprostřední blízkosti této linie však nejsou žádné stopy po osazení krokví. Šikmý ústupek v úrovni druhého patra věže na severní stěnu věže nepřechází.         

Krovy nad lodí a presbytářem jsou samostatné a konstrukčně nespojené. Původně však propojené být měly. Střechu lodi vynáší krov hambalkové konstrukce s postranními stojatými stolicemi ve čtyřech plných vazbách a původně se třemi zkrácenými věšáky ukončenými ozdobnými bambulemi. Západní věšák byl vyřezán. Krov nad kněžištěm je obdobné konstrukce se třemi nezkrácenými vysokými věšáky. V šesti vazných trámech jsou na jižní straně u paty krokví neosazené dlaby.

 

 

 

Někdy před rokem 1242 věnoval Jan z Polné řádu německých rytířů ze svých majetků mimo jiné Slubický les. Lesní újezd mezi řekami Chrudimkou a Doubravou byl pojmenován podle potoka Slubice, levobřežního přítoku Chrudimky. Němečtí rytíři újezd kolonizovali a vytvořili zde panství s centrem v Krucemburku, jehož samotné pojmenování Kreuzburg nebo Kreuzberg (hrad kříže) odkazuje na původce osídlení. Osada vznikla asi ve 40. až 60. letech 13. století.[1] Krucemburk je poprvé zmíněn v konfirmaci krále Jan Lucemburského ze 4. června 1321, kdy se potvrzuje, že Jindřich z Lipé koupil od zemského komtura řádu německých rytířů Lva z Tyssova krucemburský statek.[2] Od roku 1362 zřejmě až do své smrti snad v roce 1390 držel Krucemburk Epík z Hrádku (Krucemburk zván tehdy městečkem) a od roku 1390 jeho syn Epík. V letech 1403 – 1447 byli pány Krucemburku bratři Zikmund, Jan a Mikuláš z Ořecha (k roku 1407 se uvádí Hedvika, vdova po Hynkovi neznámého rodu). Roku 1448 to byl Michal z neznámého rodu a v letech 1473 – 1474 Mikuláš z Holohlav. Po dlouhou dobu od roku 1474 do roku 1659 Krucemburk patřil Střelům z Rokyc. Vladykové z rodu erbu červeného kůlu na bílém štítě se třemi pštrosími pery v klenotu se psali podle vesnice Rokicie v Horním Slezsku. Prvním pánem Krucemburku z rodu Střelů byl Štěpán mladší a po něm jeho synové Štěpán, Mikuláš a Čeněk. [3] Od roku 1677 do zániku patrimoniální správy patřil Krucemburk k panství Polná.

Roku 1352 se v registru papežského desátku uvádí krucemburská fara a v Krucemburku tudíž existoval přinejmenším v první polovině 14. století kostel.[4] Epík starší založil roku 1385 při kostele kaplanství. Fara zanikla před rokem 1665 a byla obnovena roku 1697.[5]
 
Kostel v literatuře

V nejstarších místopisných příručkách z let 1787 a 1843 nejprve J. Schaller uvádí, že kostel je zmíněn v roce 1385 jako farní.[6] J. G. Sommer připomíná rok 1695, kdy byla za tehdejšího majitele panství Polná Ferdinanda z Dietrichštejna zřízena fara a kostel „nově vystavěn“.[7] V soupisu památek tehdejšího politického okresu Chotěboř Z. Wirth na počátku 20. století údajnou první zmínku o kostele kladl již do12. století (?). Za nejstarší část stavby označil věž ze 13. století. U sakristie v podvěží popsal „absidovitý výklenek“ osvětlený hrotitým oknem bez kružby, který „pro svoji plochost sotva může býti pokládán za absidu románského kostela“. Ve výklenku se nacházela oltářní menza. Loď a kněžiště datoval do 15. století a západní předsíň do 16. století. Stavební vývoj vyznačil i na publikovaném půdorysu, kde stejného stáří měla být věž i popsaný výklenek na východní straně podvěží. Mladší západní předsíň graficky od lodi neodlišil (viz přílohy).[8] Do soupisu uměleckých památek Čech v roce 1978 byl Wirthův náčrt stavební historie kostela začleněn beze změn pouze s tím rozdílem, že onen „absidovitý výklenek“ v podvěží byl označen za apsidu původního románského kostela. Krucemburský sv. Mikuláš se tak zařadil mezi svatyně, u nichž se mělo za to, že sakristie s apsidou představuje původně samostatně stojící kostelík většinou neobyčejného stáří z doby christianizace země. V souvislosti s terénním průzkumem většinou vesnických kostelů se sakristií s apsidou a s novým výkladem funkcí těchto prostor odmítla tuto interpretaci u Krucemburku M. Radová – Štiková v roce 1986. Věž nebyla tudíž postavena v místě staršího kostela, ale v podvěží se nacházela sakristie s apsidou současná s věží. Věž byla vystavěna na počátku 14. století a do stejné doby kladla M. Radová-Štiková i zdivo kněžiště a lodi. Dle tohoto výkladu byl celý dochovaný kostel s výjimkou předsíně vystavěn na počátku 14. století.[9]

V roce 1989 publikoval J. Sommer zprávu o dosud nepovšimnutém zazděném vstupu do patra věže z lodi kostela. Patro věže sloužilo asi jako kostelní depozitář (armarium) a bylo přístupné šikmo vedeným klenutým průchodem západní stěnou věže z lodi. Podobně situovaný vstup do věže zaznamenal u kostela v Morašicích u Litomyšle. Stavbu kostela v Krucemburku datoval do druhé poloviny 14. století do doby Epíka z Hrádku, přičemž předpokládaná starší stavba, k níž se váže zmínka o faře z roku 1352, dle názoru J. Sommera asi zanikla. U apsidy sakristie v podvěží nadhodil hypotézu, že mohla být k věži přistavena dodatečně.[10]

V roce 1998 K. Kuča předpokládal, že v místě existoval románsko-gotický kostel ze 13. století. Stávající „nový“ kostel byl postaven asi ve druhé polovině 14. století, v 15. století přestavěn, v 16. století rozšířen o předsíň a v roce 1695 barokně obnoven. Nesrozumitelné je tvrzení, že v podvěží původně vystupovala apsida, která byla odbourána.[11]

D. Líbal v roce 2001 označil podvěží s apsidou za raně gotické z doby kolem poloviny 13. století. Časově odlišil patro věže ze 3. čtvrtiny 13. století a neznámo proč soudil, že „žebrová klenba byla tu však vsazena až dodatečně“.[12] Kostel měl být vystavěn na přelomu vlády Karla IV. a Václava IV.“.[13]

Dosavadní názory s výjimkou rozboru K. Kuči rekapituloval v roce 2004 J. Doležel. Nejstarší částí kostela se jeví věž ze druhé poloviny 13. nebo z počátku 14. století, v jejímž podvěží se nacházela sakristie s apsidou. Současné je však i patro věže, zdivo lodi a k věži přiléhající zeď kněžiště. Případný pozdější vznik patra věže se jeví jako neodůvodněný. V 70. nebo 80. letech 14. století byl kostel přestavěn a západní předsíň je pozdně gotického původu.[14]    
 

K prvnímu známému inventáři kostela, který byl sepsán 31. prosince 1807 (viz textová příloha), byl připojen stručný historický úvod s důležitými stavebními daty.[15] V úvodu bylo zapsáno, že doba výstavby kostela sice známa není, ale kostel patří mezi starobylé české svatyně. V roce 1806 byla obnovena šindelová střecha kostela. V roce 1807 byl kostel důkladně opraven na náklady patrona Jana Karla z Dietrichštejna. Uvnitř i vně byl nabílen a nově vydlážděn kamennou dlažbou. Při předláždění byly nalezeny dva náhrobníky. Neporušený (a dodnes dochovaný) náhrobník byl nalezen pod kruchtou u zdi na evangelijní straně. Druhý náhrobník, který byl rozbitý na tři kusy, se nacházel pod schody na kůr (na počátku 19. století byla kruchta ještě přístupná z lodi).[16] Podle inventáře byl na náhrobníku štít (rozuměj znak), kříž a nad ním datum 8. července 1541.[17] Dále bylo zapsáno, že u kostela byla samostatná dřevěná zvonice, která stála mimo hřbitov u školy. Po opravě kostelní věže v roce 1776 byly tři zvony přemístěny zpět do kostela. Z původního počtu čtyř zvonů byl jeden ukraden „na počátku tolerance“. Samostatně je popisována věž, sakristie v podvěží s uzamykatelným vstupem z lodi, předsíň (v roce 1806 pokrytá rovněž šindelem), kostnice a hřbitov. Kostnice stála u hřbitovní zdi a byla v dezolátním stavu bez střechy. Zmíněná hřbitovní zeď se rozpadala a vyžadovala důkladnou opravu, k níž mělo dojít v roce 1807. V kostele byly čtyři oltáře. Hlavní oltář sv. Mikuláše biskupa, sv. Maří Magdalény a sv. Antonína Paduánského na epištolní straně. Oltář sv. Jana Nepomuckého na evangelijní straně pořídil na své náklady farář Václav Toul (farářem (1738 – 1769) a byl před ním pohřben.[18] Dne 25. července 1807 se zřítila stará shnilá kazatelna a při té příležitosti se podle odkryté signatury zjistilo, že ji zhotovil Jan Kheill z Jihlavy 23. července 1657. Nová kazatelna byla pořízena za 65 zl., které věnovali v inventáři jmenovitě uvedení dietrichštejnští panští úředníci. Na dřevěném kůru byl varhany z roku 1771.    

V roce 1873 sepsal dějiny kostela dlouholetý farář v Krucemburku František Kotrbelec (* 29. 11. 1842, Havlíčkův Brod). Na zdejší faru nastoupil jako kaplan 2. ledna 1873 a historický přehled datoval 4. května 1873 (viz textová příloha). Do úvodu napsal, že vycházel celkem ze tří pamětních knih s označením A, B, C. Kotrbelcův náčrt je o to cennější, že nyní existuje jen farní kronika založená v roce 1835 farářem Franzem Schuberthem a označená jako druhý díl knihy A (Liber memorabilium ecclesiae et Parochiae Krusburgensis A : 1835. Tomus II).[19] Dle Kotrbelcova názoru existoval kostel ve starších dobách v rozsahu dochovaného presbytáře. Později byl rozšířen o věž a současně postavenou loď. Toto tvrzení opíral Kotrbelec o existenci vstupu z lodi do patra věže a též „o dvoudílnou stavbu věže“ (?). Doba přístavby známá není, ale podle podoby oken lodi byla loď ke kněžišti připojena před rokem 1789 (!). Podle pamětní knihy A byly v roce 1769 v kostele čtyři oltáře : oltář sv. Mikuláše, sv. Jana Nepomuckého, sv. Maří Magdalény a sv. Antonína Paduánského. V Kotrbelcově době byly v kostele oltáře jen tři, a to sv. Mikuláše, sv. Jana Nepomuckého a P. Marie. Podle zápisu faráře Toula do věže „pravděpodobně“ v roce 1756 uhodil blesk, „odhodil kameny ke hřbitovním dveřím a shodil dvojitou kupoli“. Zničenou věž nahradila na dobu dvaceti let dřevěná zvonice na bývalé zahradě učitele pod hřbitovem. V roce 1776 byla věž opravena a zvony přeneseny. Náklady však v pramenech údajně uvedeny nejsou. V téže knize se uvádí, že v roce 1789 byl za faráře Jana Baptisty Daňka (kaplanem a farářem 1780 – 1794) zřízen ze sbírky farníků postranní vstup do lodi na jižní straně.

Další opravy se uskutečnily v letech 1807 a 1835 na náklady patrona. Patronem kostela byl vždy majitel panství a pán Krucemburku. Prvním známým patronem byl prý Mikuláš Střela, jehož náhrobník se nalezl v roce 1807 při opravě kostela za Jana Karla z Dietrichštejna. V Kotrbelcově době byl osazený ve hřbitovní zdi u vchodu od fary. Další nečitelný náhrobník byl v dlažbě kostela.   

Kolem kostela se rozkládal hřbitov nepravidelného tvaru, který je poprvé zmíněn v matrice z roku 1664. Za faráře Josefa Vrby (farářem 1769 – 1775, 1777 – 1780) byl v roce 1772 nadvakrát rozšířen „před a za kostnici“. Kostnice byla „před léty“ stržena a na hřbitově je nyní (tj. k roku 1873) jen márnice. Ohradní zeď byla v roce 1829 znovu vystavěna na náklady patrona Františka z Dietrichštejna.

Největšími dobrodinci kostela byli zaměstnanci železáren v Ransku pod vedením horního rady Ignáce Wurma. Věnovali kostelu osm svícnů, mešní konvici, lampu před hlavní oltář, zpovědnici a mešní roucha. Posledními zaznamenanými dary od neuvedených dárců byly v roce 1873 obrazy na postranní oltáře po 160 zl. a obraz za 50 zl. „von Ganger aus Wien“. Křížovou cestu pořídil farář Václav Pešina.[20]

V letech 1876 až 1879 sepsal historiograf panství Julius Schockherr čtvrtý díl obsáhlých rukopisných dějin celého statku Polná a Přibyslav, kam zařadil dějiny Krucemburku a krucemburského kostela. Text systematicky členil na kapitoly, v nichž zvlášť pojednal o kostele, mobiliáři, podstatných stavebních akcích a o hřbitově. Nejpodrobněji zaznamenal události z 19. století, k nimž měl nejvíce zpráv.[21]

V popisu kostela poznamenal, že jeho stáří dokazuje zmínka v Schallerově topografii a zvony z let 1541 a 1568. Strop lodi je z roku 1836 (fol. 313 – 314). Dne 10. června 1844 byla výnosem krajského úřadu v Čáslavi nařízena obnova chatrné dřevěné kruchty, k níž mělo dojít nejpozději do konce září. Nová kruchta měla stát na kamenných sloupech či pilířích. Vrchnostenský úřad stavbu schválil dne 13. července, ale k opravě nedošlo. V roce 1845 krucemburská obec i tamní farář žádali vrchnost o rozšíření kostela, který už nedostačoval velkému počtu farníků. Na základě žádosti, zaslané hradecké konzistoři, nařídil krajský úřad v Čáslavi dne 22. června 1845 vrchnostenskému úřadu polenského panství, aby připravil přestavbu kostela, který může v dochované podobě sloužit jen sedmině ze 3 378 farníků. Přestavba měla být spojena s obnovou kruchty. Postupně vzniklo několik náčrtů variant rozšíření západní části kostela všemi směry. Tehdejší knížecí architekt a stavební ředitel velkostatku Johann Philipp Jöndl vypracoval podrobný plán i rozpočet k prodloužení kostela západním směrem (viz přílohy).[22] Pokračovala však jen další jednání. V roce 1847 byl od Václava Pelikána ze Ždírce nakoupen kámen za 64 zl. 12 kr. Úvahy nad stavbou vyústily v konstatování, že pouhé rozšíření kostela by nebylo dostatečné a dne 4. prosince 1847 krajský úřad navrhl stavbu zcela nového kostela. Projekt poněkud megalomanské novostavby vyhotovil krajský inženýr Th. Thurner (viz přílohy). Všechno podnikání však bylo v revolučním roce 1848 dne 18. října vrchnostenským úřadem zastaveno (fol. 321 – 323).[23]

Na starém kůru byly v roce 1853 postaveny nové varhany od Jana Victory z Prahy. Částkou 100 zl. přispěl purkrabí z Ranska Wurm a na prosbu farních obcí stejnou částku věnovala též vrchnost. Se souhlasem vrchnosti byla na píšťaly nových varhan použita osmilibrová cínová lampa (fol. 350).[24] Zakoupený stavební kámen byl uložen u hřbitova a postupem let byl z velké části rozkraden. Podle protokolu ze 17. ledna 1862 zůstalo z 53 a půl sáhu jen sáhů dvacet. Z toho čtyři sáhy použil v roce 1858 farář k opravě fary. Dalších 7 a půl sáhu bylo v roce 1870 použito opět na faře a ke zřízení nového kamenného šneku schodiště na kostelní věž (fol. 351). Teprve v roce 1877 byla na žádost přifařených obcí povolena stavba nové kruchty, která však byla v následujícím roce 1878 vystavěna nakonec jen ze dřeva (fol. 321 – 323). 

Podobně jako kostel měl být rozšířen i hřbitov (fol. 356 – 357). O rozšíření se jednalo více než třicet let od roku 1847, zčásti i v souvislosti s přestavbou či novostavbou kostela, pro kterou se rovněž hledal vhodný pozemek. Na nedostatečný rozsah starého hřbitova poukázal protokol z 12. ledna 1847. Zemským dekretem z 22. dubna 1849 bylo rozšíření hřbitova povoleno. Po zastavení jednání o rozšíření kostela se na podzim roku 1849 ukázalo, že rozšíření hřbitova již není tak naléhavé, protože obce Košinov a Chrást si zbudovaly vlastní hřbitovy. Když v roce 1872 okresní hejtmanství v Chotěboři znovu nařídilo jednání o rozšíření nebo přeložení kostela, obnovilo se i vyjednávání o novém hřbitově na okolních pozemcích. Podle farní kroniky byla v roce 1873 zjišťována plocha starého hřbitova a v následujícím roce uznána potřeba nové plochy o výměře 1 119 čtverečních sáhů. Na jaře 1875 nabídl farář Josef Šimek na rozšíření hřbitova se souhlasem kostelního výboru farní pole, která však poté zůstala ladem, protože jednání se dále protahovala. Patronátní úřad velkostatku odmítl 1. července 1878 povinnost hřbitov vybudovat. Dne 29. listopadu 1881 byl ustanoven stavební výbor pro vybudování hřbitova z řad obyvatel farních obcí. Dne 24. prosince 1882 bylo na shromáždění starostů přifařených vesnic stanoven termín dokončení v srpnu 1883. Plán a rozpočet s částkou 902 zl. 56 kr. vyhotovil stavitel Johann Landsmann z Přibyslavi. Nový hřbitov byl vysvěcen 7. července 1883.[25]

 

            V archivu velkostatku Polná se zachovaly kostelní účty od konce 17. století.[26] Většinou se však náklady na opravy kostela uváděly obecně bez rozpisu prací a navíc se evidovala zejména vydání na průběžnou údržbu. V sumářích kostelních počtů z let 1763 – 1894 jsou proto pravidelně zastoupeny výdaje stavební povahy v nepatrných částkách, a to například i za rok 1807, kdy byl kostel podle věrohodných zpráv rozsáhle opravován. Výjimkou byl rok 1790 s blíže nespecifikovanou sumou 159 zl. 10 krejcarů a 3 denáry Větší výdaj mohl souviset s výše zmiňovaným zřízením postranního vstupu do kostela v roce 1789 a úpravou oken lodi, k níž podle kontextu Kotrbelcova historického přehledu došlo rovněž kolem roku 1789.[27]

Podstatné opravy hradil z větší části patron kostela a byl proto zahrnuty do účtů velkostatku. Dne 18. července 1775 bylo z důchodů panství vyhrazeno pro kostel 200 zl. na blíže neuvedené opravy (oprava věže, k níž došlo v roce 1776 ?). Při vizitaci v roce 1817 byl 19. července farářem Václavem Peřinou předložen návrh nutných oprav. Kostela se týkalo zřízení dvou vikýřů na jižní straně střechy, aby půda lépe větrala. Šindelová střecha nebyla zřejmě v dobrém stavu, protože při tání i za deště teklo až do kostela. Dne 17. března 1821 byl předložen rozpočet na opravu kostela ve výši 865 zl. 33 kr., který však vrchnost zamítla kvůli nedostatkům v rozpisu jednotlivých položek. Není známo, čeho se měly opravy týkat. Povolena byla až obnova hřbitovní zdi 1.června 1829 nákladem 419 zl. a 63 a tři čtvrtiny krejcaru. Práce prováděl zednický mistr Bouzek a na kostele byla opravena pouze opadaná omítka nákladem 26 zl. 48 kr.

Dne 25. září 1831 byl vypracován rozpočet na stavbu nového krytého dřevěného schodiště na věž s nákladem ve výši 330 zl. 20 a tři čtvrtiny krejcaru (z materiálu uvedeno mimo jiné 500 cihel). Schodiště mělo mít čtyřicet stupňů. Kromě stavby schodiště mělo být zazděno jedno okno „vedle sakristie“ a okno nad kruchtou. Do dalších sedmi oken a malého okna sakristie měly být osazeny mříže kvůli krádeži, k níž předtím došlo. Ještě v přípisu s datem 18. září 1832 se připomíná, že staré schody na věž byly tak shnilé, že zvoník používal žebřík.

V roce 1836 byl vyměněn strop lodi. Dne 7. května 1836 byl vyzván J. P. Jöndl, aby stav stropu posoudil. Podle zprávy z 28. června byly tři trámy, které strop nesly, shnilé (jednalo se o průvlaky ?). Podle přípisu z 2. října byl nový strop na podzim již hotový („…diese Decke an der Kreuzberger Kirche…“).[28]   

K další větší opravě došlo v 70. letech. Stavební práce projektoval a připravoval už stavitel Johann Landsmann. Na začátku roku 1875 žádal farář 7. ledna patrona o opravu hlavního oltáře a 15. února vyhotovil Landsmann rozpočet a skicu zaklenutí kostela (viz přílohy). Patronátní úřad požadavky zamítl jako neoprávněné a faráře označil za „osobu, která by se jen chtěla jako dobrodinec zapsat do análů kostela“. J. Landsmann 20. dubna 1877 dále vyhotovil rozpočet na novou kruchtu na dvou litinových sloupech, která měla nahradit dosloužilý shnilý kůr. Žádost o stavbu nové kruchty byla opakováním starého požadavku z roku 1875. Poté, kdy 17. září 1877 požádali o výměnu kruchty i zástupci přifařených obcí, byla po sedmi měsících 11. dubna 1878 s Landsmannem uzavřena smlouva na stavbu nové kruchty za 875 zl. Nová celodřevěná kruchta měla být postavena do konce května. Kolaudována byla 12. listopadu 1878 a k další kolaudaci mělo dojít v roce 1883 po uplynutí pětileté záruky.[29]

Patronátní úřad nakonec zřejmě tak neoblomný nebyl, protože podle zápisu ve farní kronice v roce 1877 stavitel a krajský konzervátor František Schmoranz restauroval presbytář, hlavní oltář, křtitelnici, sakristii i předsíň nákladem 598 zl.[30] V roce 1878 byl „k severní straně chrám Páně k zamezení nemírného vlhka dlážděným příkopem obehnán“.[31] V roce 1881 adresoval farář František Kotrbelec 5. dubna a 5. srpna patronátnímu úřadu dopisy, v nichž opakovaně upozorňoval, že střecha nad lodí u západní stěny věže je děravá a prší na strop kostela, který nad postranním mariánským oltářem hnije. Podobně zatékalo do střechy věže a hnila zvonová stolice. Už 19. dubna 1881 byl vypracován rozpočet na výměnu šindele na jižní polovině střechy lodi i výměnu shnilých trámů zvonice. Teprve po roce byla dne 29. dubna 1882 na opravu uzavřena smlouva s Landsmannem, který práci ukončil 5. října 1882. Proplácení částky 1 400 zl. se protahovalo až do roku 1883, kdy byla oprava 16. února kolaudována. Není známo, zda se týkala i věže, ale 10. září 1887 Landsmann předložil rozpočet ve výši 117 zl. na výměnu shnilého šindele na věži a na nový nátěr tmavě červenou fermežovou barvou. Podle přípisu z 29. ledna 1897 bylo za obnovu schodiště na věž a nátěr fasády vydáno 650 zl. 74 kr.[32]

Mezitím byl v roce 1885 do interiéru pořízen postranní oltář za 175 zl. (a později též křížová cesta) od Antonína Suchardy z Nové Paky.[33] Dne 22. dubna 1884 byl sestaven rozpočet na opravu hřbitovní zdi. Mělo být sneseno zaklenutí brány na hřbitov, opraveny schody z náměstí a ohradní zeď pokryta kamennými deskami.[34] Podle farní kroniky došlo k opravě v roce 1886 nákladem 1 100 zl.[35]

 

Názory na datování i postup výstavby krucemburského kostela se v dosavadní literatuře dosti rozcházejí. Stavební vývoj kostela ve středověku nebyl jednoznačně objasněn ani v předloženém průzkumu, byť bylo možné zkoumat otlučené zdivo lodi i kněžiště. Kamenné zdivo lodi i východní části kostela se v žádném úseku nijak pronikavě neliší strukturou ani užitím jiných druhů kamene. Loď, kněžiště i věž neoddělují žádné zřetelné spáry.

Počátky kostela sahají nejspíše do druhé poloviny 13. století, kdy se ve 40. až 60. letech předpokládá i založení Krucemburku řádem německých rytířů. Za nejstarší část lze s jistou mírou pravděpodobnosti označit mohutnou hranolovou věž s klenutým podvěžím a obvodové zdivo obdélné lodi, která byla ve středověku i v novověku plochostropá. Kostel byl přístupný jediným vchodem v západním průčelí. Temné a zprvu žádným oknem neosvětlené podvěží bylo od počátku zaklenuté jedním polem křížové klenby s kamennými žebry klínového profilu. Prostora přístupná pouze z kněžiště sloužila jako sakristie. Patro věže osvětlovala okénka ze tří stran. Z nich se dodnes zachovala hrotitá okénka na východní a jižní straně s nosy nebo záklenkem ve tvaru jeptišky. Okenní otvor na západní straně byl v novověku upraven jako vstup z přistavěného vnějšího schodiště, které bylo nejdříve snad dřevěné a později zděné. Původní vstup do patra věže vedl hrotitým portálkem s tesaným ostěním v západní stěně věže pod stropem lodi. Šikmo vedená a střechovitě uzavřená chodba procházela západní zdí věže nad rubem klenby podvěží a ústila v koutě patra, které tak bylo dosažitelné jen po žebříku. Podle J. Sommera mohlo patro sloužit jako depozitář (armarium) a nevylučoval i útočištnou funkci věže. V takovém případě by se měly dveře v portálku dát zajistit zevnitř závorou. Existenci kapsy po závoře v dnes nepřístupném místě za zazděným portálkem ověřit nelze, ale otvor pro závoru se nachází v severní špaletě západního vstupu do lodi. Zde zůstala hluboká kapsa se ztraceným bedněním, která sloužila k zasunutí závory zajišťující kostelní dveře zevnitř.[36] Refugiální funkci měla tudíž i loď kostela, odkud bylo možné dále ustoupit do patra věže. Věž nebyla spojená s podkrovím kostela, ale půda nad lodí byla přístupná samostatným průlezem ve stropě. Zvonice v horním podlaží věže byla nejspíše dřevěná. K lodi bylo připojeno kněžiště neznámé podoby, pravděpodobně s kvadratickým plochostropým (?) chórem. Kněžiště odděloval hrotitý, na straně lodi široce okosený triumfální oblouk. Patrná deformace nesouměrného záklenku mohla vzniknout při výstavbě nového kněžiště.   Hypoteticky byl starší závěr asi v 60. až 80. letech 14. století nahrazen klenutým kněžištěm s hlubším, pětibokým závěrem podepřeným opěráky.

Apsida na východní straně podvěží byla k věži přistavěna dodatečně. Tuto možnost připustil už v roce 1989 J. Sommer, který oprávněně poukázal na to, že apsida nepřiléhá k interiéru podvěží, ale k líci východní stěny věže. Případné zvýšení konchy apsidy, o němž uvažovala M. Radová-Štiková, nelze zatím zcela odmítnout, ale lomové zdivo apsidy je v celé výšce otlučeného pláště jednolité. V koutě u stěny kněžiště sice není patrná zřetelná spára oddělující apsidu, ale zdivo není souvisle provázané. Nápadné je však především pravoúhlé okno s kamenným ostěním s pozdně gotickým tvaroslovím v jižní stěně kněžiště nad apsidou. Kněžiště v dochované podobě osvětluje celkem pět oken. Z toho tři hrotitá okna jsou prolomená v samotném závěru a jejich počet mohl mít též symbolický význam. Bez sondážního průzkumu nelze prokázat, zda další dvě okna odlišné podoby na severní a jižní straně vznikla úpravou starších otvorů nebo byla vybourána později kvůli prosvětlení presbytáře. Zejména okno na jižní straně svým „světským“ tvarem kontrastuje s hrotitými okny závěru, je prolomeno výše a respektuje střechu apsidy. Za předpokladu, že je současné s apsidou a nebylo vybouráno až později, pak jeho podoba přesvědčivě datuje přístavbu apsidy do doby pozdní gotiky.[37] K východní stěně věže byla apsida nejspíše přistavěna po roce 1474, kdy Krucemburk získali Střelové z Rokyc. Sakristie s apsidou, v níž byla až do počátku 20. století zděná oltářní menza, snad sloužila též jako pohřební kaple prvních generací patronů kostela z rodu Střelů. Proto byl také ve vstupu do sakristie osazen nový sedlový portál s profilací.

Střelové z Rokyc provedli i další pozdně gotické a goticko-renesanční úpravy kostela včetně osazení nového západního portálu a přístavby západní předsíně. Předsíň není umístěna v ose kostela, ale je i se západním portálem vysunuta k jihu. Severně od předsíně se u severozápadního nároží lodi nachází mladší vstup na kruchtu z roku 1853. Po levé straně vstupu je omítnuté ostění zazděného otvoru nebo výklenku, kvůli němuž byl i starší gotický vstup umístěn mimo osu lodi. V letech 1541 a 1568 pořídili Střelové z Rokyc dva zvony. Starší zvon pořídil Mikuláš Střela z Rokyc ze druhé generace Střelů před svou smrtí. Podle letopočtu na rozbitém (a ztraceném) náhrobníku zemřel 8. července 1541 (v literatuře se uvádí rok úmrtí 1543 nebo doba před 1543).

V literatuře se traduje, že první novověkou úpravu provedl Ferdinand z Dietrichštejna roku 1695, kdy byla obnovena v Krucemburku fara. K obnově fary v letech 1695 – 1697 (erekční listina 13. října 1697) skutečně došlo, ale podle dendrochronologického datování krovu kostela byl středověký nebo renesanční krov nahrazen novou konstrukcí až kolem roku 1718.[38] V roce 1836 byl vyměněn starý strop lodi.

V roce 1776 byla do dochované podoby upravena zvonice věže, která byla zničena asi v roce 1756 a po tu dobu byly zvony zavěšeny v samostatné dřevěné zvonici u hřbitova. Podle katastrálních map Krucemburku stála tato zvonice zřejmě ještě v polovině 19. století u školy pod hřbitovem (viz přílohy). Zdá se, že pozdější zápisy o těchto událostech z 19. století potvrzují letopočty na zvonu z roku 1541, které publikoval již Z. Wirth. Na dřevěné hlavě je letopočet 1758 (přenesení do nové zvonice ?) a na srdci je vyrytý letopočet 1776 (zhotovení nového srdce zvonu při zavěšení zpět na věž ?). V roce 1789 byl zřízen boční vstup do kostela od jihu a barokizována okna v lodi. V 19. století byl průběžně obměňován mobiliář včetně dřevěné kruchty.

 

V létě roku 1901 byla provedena razantní úprava interiéru, která měla zabránit vlhnutí kostela. Podle popisu ve farní kronice nebyla podlaha v lodi rovná, ale stoupala směrem k presbytáři, který byl oproti lodi zvýšen jen o jeden stupeň. Rozdíl proti úrovni vstupu činil 53 cm. Po vyrovnání podlahy vznikly u presbytáře čtyři stupně. Na vrstvu cihel politou asfaltem byla položena cementová dlažba. Omítka byla otlučena do výšky 2 až 4 m, „jak vysoko sahala zeleň na zdích“, a zdivo bylo rovněž natřeno asfaltem. V kněžišti byl umístěn nový hlavní oltář. Kostel vymaloval malíř Novotný ze Sopot. Příkop na severní straně byl podle nepříliš srozumitelné formulace asi dále prohlouben [39] Dne 20. října 1901 vystavil klempíř Martin Skála účet na 3 125, 60,- K za pokrytí věže pozinkem natřeným šedou fermežovou barvou, za oplechování střechy kostela „černým plechem“, který natřel asfaltovým dehtem a za žlaby a svody na kostele i na faře. Patronátní úřad v Přibyslavi uznal k proplacení částku 2 874,30,- K. Dne 2. dubna 1902 proběhla kolaudace všech oprav (zřejmě i oprav interiéru a nové dlažby) prováděných pod dozorem tehdejšího stavebního ředitele velkostatku (stavitele velkostatku) Theodora Schely. Celkové náklady dosáhly výše 6 087, 14,- K.

V letech 1907 a 1908 bylo oplechování věže opravováno včetně okapů a vyměněna část zvonové stolice. Na portálu jižního bočního vstupu byla vyměněna část ostění. Náklady 689,68,- K a 1 879,13,- K schválilo okresní hejtmanství v Chotěboři. Dne 11. května 1912 předložil stavitel Václav Vachek z Krucemburku rozpočet na „vytažení římsy“ na západním kostelním štítě a na opravu opěrných pilířů (patrné cihelné nadezdívky pod oplechováním). Tento místní stavitel také o dva roky později vyboural nový vstup do sakristie zvenčí. Rozpočet předložil 10. ledna 1914 a dle rozpisu měla být v apsidě sakristie vybourána oltářní menza a terén před novým vstupem odkopán (k tomu srov. fotografii apsidy a závěru kostela z roku 1906 v příloze, na níž je terén za apsidou výrazně vyšší). Farní úřad požádal o schválení okresní hejtmanství 11. března. Stavba byla povolena 27. května 1914. Práce byly urychleně dokončeny, protože 27. července stavitel Vachek narukoval. K narušení apsidy došlo bez vědomí c. k. zemského konzervátorského úřadu v Praze, který dodatečně 27. října 1914 se zřízením nového vstupu do sakristie nesouhlasil.[40]      

V roce 1928 byla na kostele vyměněna plechová střecha a dne 27. června byly vysvěceny nové zvony P. Marie a sv. Václava (zrekvírovány v roce 1942).[41] V roce 1932 pražská firma Architekt Jaroslav Major provedla novou výmalbu kostela. Akademický malíř Jiří Jelínek namaloval nad boční vstup do lodi a na protější stěnu obrazy sv. Vojtěch a sv. Prokopa a na triumfální oblouk výjev klanění čtyř andělů oltářní svátosti. V letech 1938 – 1940 byla vyměněna okna a v neznámém rozsahu obnovena omítka. Od roku 1943 se jednalo o výměně varhan. Nové varhany od Jana Tučka z Kutné Hory byly instalovány v prosinci 1947. Podle nedatovaného zápisu do farní kroniky byl před rokem 1959 odstraněn hlavní oltář (patrně oltář z roku 1901).[42] V roce 1966 byly odstraněny další novogotické oltáře, kostel byl vymalován a kněžiště nově liturgicky upraveno podle návrhu Jana Buriana z Prahy. Na kruchtě byla osazena nová poprseň.[43]

Dne 19. října 1977 vydalo tehdejší Krajské středisko Státní památkové péče a ochrany přírody (KS SPPOP) Pardubice souhlas s výměnou podlah v kněžišti a v lodi.